Co s létem 2014?

26. června 2014 v 13:28 | Katherine |  My plans
Jak už to tak se mnou bývá, cokoli si naplánuji, to nakonec skončí úplně jinak. Poté, co jsem diametrálně změnila směr mých studií a otočila doslova o sto osmdesát stupňů, předpokládám, že alespoň tento aspekt mého života se bude držet ve stálé rovině, všechno ostatní se ale mění a mění.

Pro letošní léto jsem kupříkladu měla v plánu pracovat v Londýně na recepci stejného hostelu jako loni. Když jsem zjistila, že už asi nikoho nového na léto shánět nebudou, rozhodla jsem se překonat svou nechuť a sehnat si mnohem lépe placenou práci servírky. Zároveň s tím bylo třeba sehnat i nějaké bydlení. Sotva jsem začala shánět, zavolal si mě bývalý šéf a nabídl mi, že budu moci pracovat teď na nějakou dobu na mém oblíbeném hostelu a po asi třech týdnech, až otevřou nový hostel v Brightonu, půjdu pracovat tam. Vzhledem k tomu, že mě hrozně láká pomáhat to místo rozjet a také mám práci na recepci opravdu ráda, souhlasila jsem. Všechno jinak, než jsem plánovala, ale jsem ráda. Zdá se tedy, že za nějaké tři týdny si užiju zbytek července a celý srpen pěkně u moře ve slunném Brightonu. Změna je život!

Jediné plány, které mi obvykle vycházejí, jsou dovolené, ovšem pochopitelně až poté, co je člověk (alespoň zčásti) zaplatí. Na září mám v plánu velké věci. Nejprve z Londýna letíme s kamarádkou na Gibraltar, kde strávíme pár dní, než se přesuneme přes Granadu do Malagy. Odtamtud pak letíme na dva týdny do Brazílie. Přilétáme do Sao Paula, ze kterého bych ovšem ráda co nejdříve odjela pryč, konkrétně na vodopády Iguazu. Z Fozu poté letíme do některého z měst Pantanalu, odkud bychom rády vyrazily na třídenní tour po této rezervaci. Z Pantanalu máme v plánu přelet do Ria a přejezd do koloniálního městečka Paraty. Odtamtud už se definitivně přesuneme na posledních pár dní do Rio de Janeira, ze kterého posléze letíme zpět do Evropy, konkrétně do Paříže. Z Paříže už je plán jednoduchý, zastavíme se na šnečky, trochu se po cestě prospíme a další den se Megabusem vrátíme zpět do Londýna. Tam už si jenom vyzvednout věci a hurá domů! Nový semestr může začít. Ale nejdřív je tady léto a pořádná dovolená! :)
 

Stopem západní Evropou

26. června 2014 v 12:59 | Katherine |  My trips
S lehkým zpožděním píšu report o mé cestě se zdviženým palcem napříč západní Evropou. No, zpoždění je možná větší než malé, když přihlédneme k faktu, že jsem tento trip podnikla loni jako svou krátkou letní dovolenou a zároveň (poprvé placený!) odpočinek od své letní práce v Londýně. Rok utekl a já jsem zase tady, v Británii.

Fakt, že jsem odjížděla z práce a zároveň se i do práce vracela, byl pro plánování cesty stěžejní. Cíl byl jasný - s kamarádkou Sabinou navštívit naši společnou kamarádku Gabku v Amsterdamu. Jak se tam ale dostat? Letenky nebyly příliš cenově příznivé, ale hlavně by to byla hrozná nuda. Ne, potřebovaly jsme něco zajímavějšího!

Pak se mi v hlavě zrodil nápad na prostopování se až do Amsterdamu. Samozřejmě by bylo zajímavější projet stopem (a po jiné trase) cestu tam i zpět, ale jakožto pracující osoba jsem neměla času nazbyt, proto jsme výlet naplánovaly následovně. Z Londýna se stopem dopravíme do Portsmouthu, odtamtud lodí s Brittany Ferries do Caen, z Caen přes Paříž do Bruselu a pak dál přes Belgii až do Holandska. Měst na trase jsme si naplánovaly mnoho, ovšem jak už to tak při stopování bývá, člověk miní, ale zastavující auta mění. Z původního plánu přesto ale vyšla poměrně velká část.


Švýcarskem se zdviženým palcem

28. března 2013 v 0:18 | Katherine |  My trips
V červenci roku 2012 jsem se vydala sama do Velké Británie s tím, že si seženu práci. Hledání proběhlo velmi rychle, de facto jsem jeden den přijela, druhý den absolvovala interview a třetí den už jsem pracovala.

V hlavě mi pořád ale zněla slova našich: "To je ale škoda, že s námi letos nepojedeš na hory, vzali bychom tě do Švýcarska..." Hmm, Švýcarsko, lákavé. Už jednou jsem na tomtéž místě byla, ale rozhodně se nedalo říct, že bych nejela znova. Nicméně byla jsem v nové zemi a nové práci, tak jsem to zprvu moc neřešila. Pak mi byl ale jednou v noci shůry vnuknut zajímavý nápad: koupit letenky a zajet naše překvapit. Máma měla mít brzy narozeniny, usoudila jsem, že to bude stylové překvapení.

Další den jsem se zeptala šéfa, zda mi dá čtyři dny volna a odpoledne jsem už bookovala letenky. Nutno říci, že nic levného to nebylo, zpáteční s EasyJetem asi za 160 liber, což byla prakticky celá výplata za první týden, ze kterého jsem pracovala jen asi čtyři dny. Finanční situace nic moc. Ve směnárně jsem si změnila pár dolarů a několik liber, co jsem vyštrachala po kapsách a peněženkách a s trapným úsměvem jsem od slečny za přepážkou získala celých padesát franků. Velké bohatství, vskutku.

 


Dobrovolníkem v Malém Tibetu

24. března 2013 v 0:50 |  My plans
Právě jsem objevila něco úžasného, co chci definitivně udělat v nejbližších letech. Pro letošní prázdniny už plán mám, ale červenec 2014 si velmi ráda představím v Malém Tibetu jako dobrovolník v místní škole. Myslím, že tohle je jedna z těch vzácných příležitostí, kdy člověk obohacuje jiné a zároveň sám sebe. Nebo spíš oni jeho?

EDIT: Opět změna, léto 2014 trávím (jak jinak) v Británii. Zatím je mou základnou tradičně Londýn, ale dostala jsem pracovní nabídku, která by mě během dvou až tří týdnů přesune do Brightonu. Malý Tibet tedy zůstává na jindy, ale to nevadí, času je dost.

Nový cestovatelský blog

22. března 2013 v 11:56 | Katherine |  My itchy feet
Katherine zakládá nový blog, tentokráte zaměřený na cestování, neb ji nohy svědí stále víc a někde si to musí ventilovat.

Příspěvky budou přibývat nepravidelně, což je dosti logické, neb se nedostanu ven každý týden, bohužel. Ovšem vzhledem k intenzitě svého postižení se nemusíme obávat, že by na nějaký ten článeček došlo jen jednou do roka. Mám v plánu sem přidávat postřehy, zážitky a fotky z každé, byť sebemenší cesty "ven".

EDIT: K 25. červnu 2014 přiznávám, že se mi nepodařilo splnit svá předsevzetí. Přesto bych ale vše ráda dohnala, i zpětně, a především se do budoucna zlepšila. Tento blog (zatím) píšu především kvůli sobě, návštěvnost nemá prakticky žádnou, ale přece jen, s postupem času asi bude lehce přibývat, proto by nebylo fér přidat článek jednou do roka. A i kdyby sem nikdo nechodil, ráda bych si tady udržovala takový "cestovní deník". Takže znova: Budu se opravdu, opravdu, opravdu snažit sem přidávat každou cestu, která bude stát za zaznamenání :)

Kam dál